Letos v dubnu jsme se pustili i my do takového trochu experimentu. Vyrobit umělá candátí hnízda, umístit je na vhodné místo a pak věřit, že je candáti najdou, vytřou se v nich, jikry a plůdek ohlídají, a pak bude plno malých candátků. Hlavním důvodem byla mimo jiné i skutečnost, že candáti přicházejí o svá přirozená trdliště. Tím, jak Pilák stárne, vyhnívají kořeny a vegetace, kde se přirozená hnízda vyskytovala.
A podařilo se. V dubnu se dostalo na dno přehrady 7 kusů umělých hnízd – vyrobených z kari sítí a kartáčoviny, podobné té, jakou známe z kominických štětek. S pomocí loďky se umístily k místu, kde se cyklostezka potkává s nádrží. V následujících dnech se duchovní otec celé akce Jedna Stárek snažil pomocí kamery připevněné na bidlu zachytit aktuální stav. A mohl potvrdit vítězství: candáti se vytřeli a zůstali na stráži, dokud nebylo hotovo. Asistence přirozeného výtěru byla úspěšná!
Jako bonus nám Pilák nadělil i to, že poté, co hnízda opustili candáti, našli je okouni a vytřeli se na nich také. Náš největší revír tak nyní hostí desetitisíce malých dravečků, věřme, že se jich co nejvíce dočká dospělé velikosti. Hnízda byla odstraněna začátkem června, ale už nyní přemýšlíme o tom, jak pomoci podobným poloumělých odchovem i pstruhovi obecnému